Název

14. 11. 2020 - Přechod západních Javorníků přes Kohútku, Makytu a Butorky

Popis

Sobotní přechod západní části Javorníků za typického podzimního mlhavého počasí, které ale mělo svoji romantiku. Od konečné autobusu na Vranči (576 m) jsme bleskově vyběhli na hlavní hřebenovku Javorníků a státní hranici do sedla Pod Kohútkou a následně na Kohútku (913 m) k turistické chatě, odkud jsme postupovali jihozápadně přes Malý Javorník a Javorník pod Černíkovem se stejnou výškou 868 m. n. m. a rozcestí Provazné na Krkostěnu (867 m), ze které jsme na krátkém úseku po pořádném strmáku seběhli do Papajského sedla (691 m), abychom se snad ještě větším drapákem (přičemž Slováci celou červeně značenou hřebenovku vedou souběžně jako cyklostezku!) vyšvihli na nejvyšší vrchol západní části Javorníků Makytu (923 m), která sice neposkytuje poutníkům žádné výhledy, zato zde můžete v přírodní rezervaci obdivovat prastarý jedlovobukový les, který zejména v dnešní mlze skutečně vynikl do kontrastů. Z Makyty jsme pak po nezbytném odfocení po seběhnutí do sedla Kyčery (790 m) Kyčery a krátkém stoupáku na Valašskou Kyčeru (863 m) pokračovali už pohodlnějším terénem na vyhlídkový dvojvrchol Butorek (828 m), kde se budeme těšit na výhledy směrem k Čubově kopci příště, Senické louky, Šerklavu (798 m), sedlo pod Radošovem (709 m) a přes vrchol Radošova (757 m) do sedla pod Filkou (582 m), z něhož jsme už seběhli do Lužné (425 m) a po nově zbudované cyklostezce č. 57 (stejné označení jako sousední silnice I. třídy z Opavy do Dubnice nad Váhom, kde se jezdilo na kole za hustého provozu dost nepříjemně) podél říčky Senice přešli do Valašské Polanky, kde jsme si před odjezdem autobusu ve směru na Zlín dopřáli závěrečné občerstvení v současných provizorních podmínkách na čerpací stanici. Celkem našlapáno 26 kilometrů s převýšením 1000 metrů, už se těšíme na zítřejší Lysou horu, snad se k nám k plné spokojenosti otevřou z nejvyššího vrcholu Moravskoslezských Beskyd pěkné výhledy.
Mapa: https://mapy.cz/s/nohulehobe

Nastavení