Název

25. 4. 2021 - Z Brna přes 5 rozhleden a mandloňový sad do Hodonína

Popis

Po sobotní padesátce v Nedvědici jsem na neděli přichystal více méně odpolední přejezd z Brna, zpestřený o zastávku u pěti rozhleden a v mandloňovém sadu nad Hustopečemi. Z Brna jsem vystartoval s Mirkou a Tondou a první naše zastávka následovala po chvíli v Komárově, kde z bývalého továrního komína zbudovali rozhlednu Komec a po vystoupání 127 schodů se můžete pokochat pěknými výhledy na Brno a jeho okolí. Nás však více zajímala projížďka na sousedním Ruském kole, ovšem vzhledem na současné vypjaté vztahy s naším východním medvědem jsme veselí na této atrakci kategoricky zamítli a pokračovali jsme podél Svratky k jejímu soutoku se Svitavou na Přízřenickém mostu a dále po cyklotrase č. 5 pěkně po větru s tempem 30 km/h přes Rebešovice, Rajhradice a Opatovice do Židlochovic, kde jsme si dali tradiční zastávku na kafe a větrník či dortu v cukrárně na náměstí Míru a připojily se k nám naše členky Andrejka s Alčou ze sousedních vesnic. Plni energie jsme pak projeli Nosislaví a dorazili do Křepic, ze kterých jsme se vyšplhali po travnaté pěšince k památníku Bratislavsko-brněnské operace na Novosadu (302 m) a posléze vyjeli na Liščí vrch (374 m) a Žerotínský vrch (382 m) s krásnými pohledy k mandloňovému sadu a Pálavě. Dále jsme přejeli na rozcestí Pod Majákem a po louce pak pod Kamenný vrch, kde krásně kvetly hlaváčky jarní, u kterých jsme si udělali krátké zastavení. Poté jsme se přehoupli přes Kamenný vrch (343 m) a mandloňovým sadem přejeli na Hustopečský starý vrch (308 m) k Mandloňové rozhledně, kam za nedělního hezkého odpoledne zavítala spousta národa, ovšem na rozdíl od nás se sem většinou přesunula auty. Děvčata si dala po mandloňovici, já s Toníkem vylezl na rozhlednu, kde se pohyboval minimálně trojnásobek povolené kapacity a po úzkém schodišti se mezi sebou proplétali stoupající i sestupující, nicméně výhledy k Pálavě a Novým Mlýnům stály zato. Od Mandloňové rozhledny jsme téměř po spádnici sjeli do Hustopečí, projeli kolem Dukelského náměstí a pod sady a vinohrady přejeli k malé 7-metrové rozhledně U Obrázku, která současně nabízí kryté místo k posezení. Z rozhledny jsme si prohlédli náš další nejbližší cíl, rozhlednu Slunečnou, na kterou jsme se krátce vyšvihli z Velkých Pavlovic, abychom vzápětí mohli po výhledech k Pálavě sjet do Bořetic a docela záživným tahákem vystoupat na Vrbici ke sklepům, replice větrného mlýna a mohyle míru s dělem z II. světové války, na jehož hlaveň naše děvčata s radostí usedla. Z Vrbice jsme sjeli do hájku a přejeli po stezce mezi vinohrady na okraj Čejkovic, za kterými po chvíli následovalo poslední stoupání na konec Nového Poddvorova, od něhož jsme to již měli kousek k poslední rozhledně na trase, zato však nejvyšší, rozhledně Na Podluží, 30-metrové kovové věži, ze které se obzvláště navečer naskytují jedinečné pohledy k zapadajícímu slunci nad Pálavou, spatřit však můžete například i celý hřeben Malých Karpat. Tady jsme společnou jízdu zakončili, děvčata se vydala přes Moravský Žižkov do Břeclavi a já s Tondou sjel přes vinné sklepy Nechory do Josefova a přes Dolní Bojanovice a Písečný přejel do Hodonína, z něhož ještě pak Tonda pokračoval domů do Domanína.
Za nádherného nedělního odpoledne ušlapáno 87 kilometrů s převýšením 750 metrů.
Mapa: https://mapy.cz/s/kabufemoju

Nastavení