Název

26. 7. 2019 - Cerová vrchovina - Karanč, Fiľakovský hrad

Popis

Po snídani přejezd z Fiľakova na hraniční přechod Šiatorská Bukovinka (295 m) a výstup přes rozcestí Mižera (450 m) a kolem studánky s příjemným osvěžením v červencovém parnu do sedla Karanče (617 m), z něhož následoval skutečně drsný výšvih po drobné andezitové suti, po níž jsme měli problémy vůbec na nejvyšší vrchol Cerové vrchoviny, Karanč (725 m), po hraničním chodníku vůbec vystoupat. Na vrcholu jsme se mohli pokochat výhledy z ocelové věže na slovenská pohoří Mátru s nejvyšším Kekésem a současně nejvyšší horou Maďarska s vysílačem - 1014 m) a Börzsöny (s nejvyšším Csoványosem s novou rozhlednou – 938 m), krásně byla vidět protější zřícenina hradu Salgó na vrcholu bývalé sopky (580 m), no a pěkné pohledy se otvíraly také na slovenská pohoří ve směru na Sitno (1009 m) ve Štiavnických vrších, Poľanu (1457 m) a Slovenské rudohoří nebo až ke Kráľově hoľi (1946 m) v Nízkých Tatrách. Z vrcholu Karanče jsme krátce přešli ke kapli svaté Margity (688 m) s novým památníkem k 100. výročí podepsání Trianonské smlouvy (4. 6. 1920), jejímž důsledkem bylo pro Maďary ztráta 2/3 území původního Uherska a dodnes pro ně znamená národní trauma. Sestup od kaple byl na určitých místech po drobných andezitových manících podobný výstupu, a tak to některým pořádně klouzalo, ale zdárně jsme se nakonec dostali lesním chodníkem přes rozcestí Czeberna-völgy a menší bouřku do části Salgótarjánu Béketelep (celkem 12 kilometrů), kde jsme objevili útulnou hospůdku s paní hospodskou pocházející ze Slovenska, takže jsme si i příjemně popovídali a za odměnu jí vypili totálně všechno. Poté následoval návrat autobusem do Fiľakova a večerní prohlídka Fiľakovského hradu z 13. století, který odolal tatarským nájezdům, ale nakonec ho listí dobyli Turci roku 1554 a okupovali jej do roku 1593, kdy se hradu zmocnili císařští vojáci. Roku 1682 se pokusil o dobytí hradu sedmihradský kníže Imrich Thököly za vydatné podpory Turků (60 tisíc vojáků), což se nakonec po náročných bojích podařilo. Hrad vyhořel, spolu s ním shořel i župní archiv a město pod hradem bylo zničeno. Od té doby byl hrad v ruinách. Od roku 1972 probíhá konzervace hradních ruin. Po rekonstrukci Bebekovy bašty v něm byla zřízena expozice z dějin hradu a města.
Mapa: https://mapy.cz/s/hatupucura

Nastavení