Název

27. 10. 2017 - Z Modravy na Javoří pilu a Tříjezerní slať

Popis

Dopolední vycházka do nějkrásnějších míst I. zóny Národního parku Šumava. Za silného deště postup z Modravy proti proudu Roklanského potoka přes Rybárnu na bývalou Javoří pilu, poté krátký výstup na Tříjezerní slať pod vrcholem Oblíku, návrat přes Rybárnu na Modravu, celkem 11 km.
„Bažinaté louky, klečí porostlé slatiny, jimiž protéká několik potoků, naplněných brunátnou vodou, a nekonečný počet menších struh a vodotoků. Údolina je sevřena se všech stran lesem pokrytými vrchy, otvírajícími se pouze k jihovýchodu, kde propuštějí mocný potok, řečený Gross-Müllner, v nějž se všecky tyto vody slily, a jenž teče k Madru, kde, spojiv se s Lusenbachem a jinými lesními potoky, tvoří Vydru, na severu a severozápadu strmí mocný Steining, na západě nyní zčásti holé, tehdá ještě neprostupným houštím pokryté divočiny Fallbaumu, jih uzavírají menší výšiny, vesměs slatinaté, dopouštějící pohled na ohromnou dvojitou báň Roklanu. V zimě jest celý tento kraj jediná sněžná poušť, černými lesy přerušena, toky nikdy nemrznoucích vod odrážejí se co černé stuhy od nekonečné bílé pokrývky. Dnes tudy vede dosti pěkná upravená silnička ze Stubenbachu do Madru, jiná odtud přes Schätzenreit do Rehberku a třetí k weitfällské nádržce, všecky tyto cesty počaly se tehdá stavěti a upravovati, jediná ze Stubenbachu do Madru už existovala, ale v jakém stavu! Hrůza pomyslit! Takové kamení, takové výmoly, že jízda po ní mívala účinek důkladné masáže. Ostatní cesty, vedoucí k tomuto středisku, kde skládalo se z hlubokých hvozdů vyvážené dříví, byly pouze dočasné, ujeté ponejvíce jenom v zimě, kdy mráz klenul mosty přes bahniska, sníh vyplňoval mezery mezi šedými balvany rulovými.“ Toť z díla česko-rakouského spisovatele Karla Klostermanna "V ráji šumavském". Vznik samoty na Javoří Pile je spjat s dřevařskou kolonizací Šumavy na začátku 19. století. Samota se v podstatě členila na tři části – pilu na zpracování dřeva pro resonanční továrnu na Modravě, hájenku s hostincem U Tetřeva a usedlosti, které stály u soutoku Javořího a Tmavého potoka. Je třeba doplnit, že k samotě na Javoří Pile nepatřilo dodnes stojící stavení, které se nachází při cestě z Javoří Pily na Poledník. Toto stavení bylo postaveno začátkem 60. let 20. století coby jeden z objektů pohraniční roty Javoří Pila. Pila na Javořím potoce je spjata s osobou Františka Bienerta, který v roce 1827 na Modravě zřídil továrnu na resonanční dřevo. S nárůstem výroby tohoto specifického dřeva na hudební nástroje se Bienert rozhodl zřídit dvě menší pily – první v roce 1852 v Prášilech a tu druhou v roce 1856 na Javořím potoce u Modravy. Pila se nacházela na levém břehu Javořího potoka a zpracovávala dřevo z okolních lesů. Po skončení provozu továrny na Modravě v roce 1880 ukončila provoz i Javoří Pila. Pila byla zbourána v roce 1892. Na leteckém snímku z roku 1949 ještě stojí zřejmě pomocná stavba (přístřešek) již bývalé pily. Dnes tu po objektu pily zůstaly pozůstatky náhonu, který byl napojen na Javoří potok. Objekt hájenky a hostince U Tetřeva se nacházel naproti pile na zpracování dřeva, přes cestu. Hájenka byla zřízena knížetem Schwarzenbergem pro lesnický personál někdy na začátku 19. století. Hájenka později, zejména v období prvorepublikové turistiky sloužila i jako hostinec U Tetřeva s turistickou noclehárnou. Průvodce z roku 1908 hostinec U Tetřeva popisuje „se dvěma pokoji o 8 lůžkách a studentskou noclehárnou, jednoduchá strava.“ Průvodce z roku 1938: „státní hájenka, jídlo (pstruzi), noclehy, ve 3 místnostech 15 lůžek.“ Objekt hájenky a hostince zanikl po 2. světové válce v souvislosti se zřízením hraničního pásma. Stalo se tak zřejmě v roce 1950. Na leteckém snímku z roku 1949 objekt hájenky a hostince, společně s dalšími domky stojí. Dnes nám ho připomíná rozvalina kamenné podezdívky stavení. U soutoku Javořího a Tmavého potoka se nacházely dvě až tři usedlosti, které vznikly v 19. století v souvislosti se zpracováním dřeva z okolních lesů. I tyto objekty zanikly po 2. světové válce v souvislosti se zřízením hraničního pásma. Na leteckém snímku z roku 1949 domky ještě stojí. V místě soutoku obou potoků dnes lze dohledat základové zdivo. Blízké jezírko nebo chcete-li rybníček měl zřejmě hospodářský význam. Když už jsme u těch jezírek, tak s lokalitou Javoří Pila je spojeno ještě jedno jezírko nebo spíše nádržka - navršenou hráz s betonovým stavidlem najdeme kousek od soutoku Javořího a Roklanského potoka. Nádržka byla vybudována v době, kdy území zabrala Pohraniční stráž a měla hospodářský význam - chovaly se v ní ryby.
Tříjezerní slať je menší horské vrchoviště prameništního typu (5 ha) pod svahem Oblíku (1224 m) v I. zóně Národního parku Šumava, 4 km severozápadně od Modravy. Tříjezerní slať se rozprostírá v chladné a vlhké oblasti se 160 mrazovými dny v roce a s průměrnými ročními srážkami 1 100 mm. Mocnost rašeliny je asi 4,5 m. Svůj název dostala slať podle tří jezírek uprostřed vrchoviště, z nichž největší má rozlohu 7 arů a hloubku 2 m. V jejich okolí najdeme typické vrchovištní rostliny jako je kyhanka sivolistá, klikva bahenní, suchopýr pochvatý, vlochyně bahenní, šicha černá, rosnatka okrouhlolistá, blatnice bahenní nebo ostřice mokřadní. Rašelinná kleč rostoucí i na ostatních šumavských slatích je křížencem borovice kleče a borovice blatky. Naučná stezka s poválkovým chodníkem a informačními tabulemi byla zprovozněna v roce 1979.

Nastavení