Název

29. 8. 2020 - 42. ročník Znojemským Podyjím - memoriálu Jiřiny Kračmerové

Popis

Poslední srpnovou sobotu jsme se rozhodli podpořit akci KČT Znojmo, 24. ročník turistického pochodu Znojemským Podyjím, memoriálu Jiřiny Kračmerové vedeného do Národního parku Podyjí, a tak nás nakonec trojice (já, Helča Kolajová, Tonda Mikl), jelikož další potenciální uchazeči byli tentokrát zaneprázdněni, vyrazila první ranním spojem do Znojma. Před osmou jsme se přesunuli na start pochodu do areálu znojemského hradu, zaregistrovali se, dostali na posílení švestkový táč a mohli jsme vyrazit, nejdříve jsme si však ještě prohlédli kostel sv. Mikuláše s kaplí sv. Václava, poté seběhli přes Karolíniny sady k Dyji a mohli pokračovat malebnou cestičkou o žluté TZ nad břehem znojemské přehrady.
Nejdříve nás chodníček přivedl na křižovatku do Trauznického údolí, z něhož jsme krátce vystoupali na Sealsfieldův kámen, z něho se nám otevřeli první fantastické pohledy do kaňonu Dyje. Poté jsme seběhli na rozcestí Pod Novou cestou a přešli k bývalému mlýnu Papírna, jehož okolí se momentálně krásně upravuje včetně náhonu, a k Judexovu mlýnu, z něhož jsme přes lávku přes Dyji a kratším stoupáním po červené TZ dorazili ke známé vinici Šobes, kde Tonda s Helčou ochutnali rýnský ryzlink ze stánku znojemského Znovína. D8le jsme pokračovali po červené TZ stoupáním po lesní asfaltce k další krásné vyhlídce na Dyji Železné schody a poté po lesní cestě přes rozcestí Šobeská cesta a U Milíře na Nivky, kde jsme se stočili k západu a přes rozcestí U Pustého rybníka spadli na rozcestí Žlebský potok, od nějž jsme vystoupali na rozcestí Příčky, kde jsme uhnuli k jihozápadu a po lesní cestě a zelené TZ dorazili na zříceninu hradu Nový hrádek, kde jsme se krátce zastavili na nádvoří a otočili zde naši trasu zpět ve směru na Znojmo. Nejdříve jsme se vrátili zpět ke Žlebskému potoku, od nějž jsme pokračovali dále po zelené TZ do Podmolí, kde jsme si dopřáli krátkou zastávku na menší občerstvení v hospůdce U Rybníka, abychom vzápětí přes rozcestí U Pustého rybníka přešli opět na rozcestí Nivky, ze kterého jsme tentokrát pokračovali lesním chodníčkem přes rozcestí Mašovické nivky k bývalému Andělskému mlýnu, kde jsme přešli na zelenou TZ, která nás po chvíli přivedla k další krásné vyhlídce na Dyji, Králově stolci s altánkem na skalním ochozu. Po nádherných rozhledech jsme pak pokračovali po zelené TZ přes Kočičí údolí s krásnými pohledy ke Znojmu od Dlouhé řeky na rozcestí Nad Lomem a na Hradiště ke klášteru křížovníků a chrámu sv. Hyppolita, od něhož jsme seběhli k Dyji na rozcestí Pod Kramerovou vilou, vystoupali k hradu, zastavili se na krátké občerstvení v restauraci znojemského pivovaru Hostan a přešli zpět na nádraží na sedmý vlak, kde se nám stopař aplikace mapy.cz zastavil na rovných 42 kilometrech. Výlet to byl nádherný, postupovali jsme v drtivé většině po lesních chodníčcích či nezpěvných lesních cestách, akorát dojem z pěkné akce kazí skutečnost, že nám v cíli nebyly předány diplomy. Vedoucí pochodu a předseda znojemského odboru nám totiž v pět hodin volal na Kočičí údolí, tedy nějakých 5 km před cílem, že v 17 hodin končí cíl pochodu a pořadatelé se rozcházejí domů. Přitom jsme do startu, kde jsme byli jako první účastníci, šlapali téměř bez přestávky s krátkou zastávkou na Šobesu a v Podmolí, průměr jsme měli těsně pod 5 km/h a na takové krásné trase je prostě potřeba někde chvíli posečkat, udělat si na památku pěknou fotografii a podobně, nemluvě už o delší cestě do Znojma z našeho regionu. Chléb se sádlem v cíli člověk oželí, ale na nějakou památku aukci v cíli se těší, navrhovali jsme pořadatelům, ať nám nechají diplomy v sousední restauraci, beztak jsme na trasu 40 km vyráželi jako jediní, ale nebylo nám vyhověno, prý nám budou diplomy doručeny na Zlatý hrozen Jirky Maráka v polovině září, tak by to určitě nemělo vypadat.
Mapa: https://mapy.cz/s/lejetafana

Nastavení