Název

8. 2. 2020 - 25. ročník Opatovského šmajdu

Popis

V sobotu 8. února osm členů KČT Hodonín vycestovalo podpořit své kolegy z KČT Malá Haná Velké Opatovice, kteří pořádali 25. ročník populárního Opatovského šmajdu. V devět hodin jsme vysedli na nádraží v Letovicích, kde již však pořadatelská četa opustila své stanoviště, ovšem předseda odboru a pořadatel pochodu, Dušan Machourek, ji přivolal zpět na trasu, a tak jsme se mohli za padesátikorunu zaregistrovat na trasu 15 km prodlouženou až do Jevíčka, čili zapsali jsme si rovných 23 kilometrů, který jsme na náměstí v Jevíčku nachlup dosáhli. Z Letovic jsme postupovali po červené TZ kolem místního koupaliště a Letovického rybníka s krásnými vrbami na břehu do Kladorub, ze kterých jsme přešli po silnici do sousedního Kochova ke kostelu svatého jiří. Z Kochova jsme po červené TZ začali nabírat stoupání a po chvíli postu po polní cestě jsme vstoupili do lesa, kde jsme postupně vystoupali po cestách mnohdy poznačených těžbou dřeva pod skalní útvar Kamenná svatba, připomínající zkamenělé koňské spřežení se svatebními kočáry. Aby náš postup uprostřed lesa nebyl takový monotónní, vyhnal jsem skupinu skutečným výšvihem proti spádnici nad skály přímo pod vrchol Ve Vrších (590 m), odkud se nám konečně naskytly pěkné výhledy směrem k Hornosvratecké vrchovině a z jihovýchodní odlesněné části k Opatovicím a Jevíčku. Následně jsme klesli zpět na červenou TZ, po níž jsme museli protrpět přechod přes rozblácenou cestu včetně pořezaných či pokácených stromů, jakoby se měly skončit veškeré lesnické práce před příchodem jara. Dorazili jsme tak terénem poznamenaní do Velké Roudky a hned zamířili do hospůdky penzionu U Kocoura, kde byla situována kontrola. Po polévce, pivečku, svařáku či limonádě jsme pokračovali přes Velkou Roudku, ve které se dřív těžila železná ruda, až jsme se na jejím východním okraji dostali ke komplexu bývalých budov lázní, které zde byly založeny počátkem 18. století díky zdejším léčivým pramenům Františkovu a Adamovu a příznivému klimatu podobnému tomu, jako je v blízkých Jeseníkách. Bohužel, poté co byly lázně znárodněny a předány podniku Zetor jako rekreační objekty, začaly chátrat do té míry, že dnes jsou totálně zdevastovány, ovšem zakoupil je roku 2017 jeden podnikatel s tím, že zašlou slávu lázní v blízké době obnoví. Od Františkova pramene jsme se po chvíli prudšího stoupání dostali k zajímavému a pověstmi opředenému skalnímu útvaru, Rýbrcoulovo srdce, od něhož jsme přešli k protějšímu Opatovickému hradisku (514 m) s prehistorickým osídlením lidmi větrovské kultury a kultury lužických popelnicových polí v době bronzové. Z hradiska s omezenými západními výhledy jsme seběhli k dalšímu zajímavému místu, pískovcovým skalním reliéfům od sochaře Karla Otáhala, který zde v letech 1947 – 1952 ztvárnil básníka Petra Bezruče a hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstra. Poté nás chodník vyvedl z lesa s pěknými pohledy k Jevíčku a krátce jsme sestoupali do opatovické sokolovny, kde byl oficiální cíl všech tras pochodu. Po našem příchodu vyhrávala dívčí rocková skupina Rebelky a sál doslova praskal ve švech, akce se dle našich informací mělo zúčastnit přes osm set registrovaných turistů, a to měli ještě navečer přichystanou taneční zábavu. Vyzvedli jsme si tedy diplomy s medailemi a zavítali se občerstvit do provizorní kantýny, ve které nám děvčata naservírovala za symbolických 35 Kč obrovskou klobásu a 75 Kč řízek přes celý talíř se skvělým bramborovým salátem, který si Tonda Mikl dal dokonce dvakrát, prostě fantazie. Jelikož panovalo nádherné slunečné počasí, rozhodli jsme se, že si ještě výlet protáhneme do Jevíčka na půl šestý autobus, rozloučili se s pořadateli a kamarády a vyrazili dále. Nejdříve jsme parkem přešli k baroknímu zámku, ve kterém sídlí Moravské kartografické centrum, a kolem fotovoltaické elektrárny jsme okrajem pole vystoupali na vrch Čihadlo (445 m) s křížem a pěknými pohledy na protější Smržovec (504 m). Poté jsme seběhli zpět na červenou TZ a přehoupli se po ní k přehradě Smolenská, od níž následovalo opět stoupání kolem pomníku padlým letcům, kteří se zde se dvěma letadly při cvičných nočních letech zřítili roku 1949 a 14 jich zde zahynulo, na Červený kopec, ze kterého jsme seběhli k dalšímu pomníku, obětem napoleonských válek, a dále klesli k viaduktu tělesa za druhé světové války nedostavěné dálnice Vídeň – Vratislav, od něhož to už byl kousek po silnici do moravského historického města s městskou věží, kostelem Nanebevzetí Panny Marie, gymnáziem z roku 1897 a městskou památkovou zónou, které však po správní reformě v 60. letech spadlo do Východočeského kraje a nyní se nachází v kraji Pardubickém. Pochod jsme ukončili v restauraci hotelu Morava a do odjezdu autobusu si stihli dát pivo či polévku.
Velké uznání za přípravu akce takového rozměru zaslouží Dušan Machourek a ostatní pořadatelé z odboru KČT Malá Haná Velké Opatovice, užili jsme si výlet do severovýchodního výběžku našeho kraje náramně a rádi se sem opět vrátíme, co nevidět už na Prvním jarním výšlapu Jihomoravské oblasti KČT.
Absolvovaná trasa: https://mapy.cz/s/behabeluzu

Nastavení